"Nabízí pomoc nejen v oblasti duševního zdraví, ale třeba řeknou, že pomůžou i při neplodnosti, rakovině nebo podobně. A to je nereálné," popisuje praktiky samozvaných odborníků, kteří se vydávají za vycvičené experty, forenzní psycholožka Vášová. Na konkrétních příkladech dokazuje, že si za nedosažitelné výsledky někteří z nich účtují absurdní částky. "Jedna 'psychoterapeutka' s údajně pětiletým výcvikem si brala snad 100 tisíc korun za sezení," dokládá.

Vášová nabádá, že kdo chce své psychické zdraví řešit s opravdovým odborníkem, může si jeho vzdělání ověřit třeba na stránkách České asociace pro psychoterapii. "Přijde mi fér nabízet alternativní terapie, které nejsou různými asociacemi uznávané, protože ne pro každého může být cesta zvolit tradiční terapii a hledá jinou cestu. Pak je ale třeba klientům říct: Nejsem psychoterapeut ani psycholog, nabízím jiné služby s případnými riziky," myslí si psycholožka.

Expertka, podle které stále více Čechů řeší své duševní zdraví a případné psychologické problémy, tvrdí, že i přes větší informovanost zůstávají stále některá témata tabu. Sama se ve své praxi věnuje také parafilii, což jsou neobvyklé sexuální preference, kam se řadí například pedofilie, fetišismus, exhibicionismus a další. "Pokud to nepoškozuje dotyčného nebo někoho jiného, jde o parafilii. Ve chvíli, kdy můžeme ohrozit okolí nebo sebe, mluvíme o parafilní poruše," vysvětluje Vášová důležitý rozdíl.

Kdo si myslí, že parafilik je automaticky nebezpečný podivín, který by neměl být součástí společnosti, nemá podle odbornice pravdu. Dokládá to i na číslech ze studie Národního ústavu pro duševní zdraví, podle které je osob se specifickou sexuálních preferencí v Česku desítky procent.

"Voyeurů - tedy lidí, kteří preferují sledování nicnetušících jedinců a u toho masturbují, může být zhruba milion, pedofilů asi 27 tisíc a frotérů či tušérů, kteří preferují chodit do nějakých tlačenic a používají takový zážitek jako fantazii, je asi až tři čtvrtě milionu," vypočítává. Dodává, že většinu sexuálně motivované trestné činnosti - tedy asi 80 procent znásilnění - páchají lidé, kteří nejsou parafilně orientovaní.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:08-06:25 Lze jednoduše rozeznat podvodného psychoterapeuta? Dá se z péče o psychické zdraví udělat byznys? Koho lze mezi "psychošmejdy" zařadit? Jaké jsou znaky, které nás mohou na podvodníka upozornit? 

06:25-12:43 Jaké metody obvykle "psychošmejdi" nabízejí? Kolik takových podvodníků může v Česku působit? Je falešné podnikání v psychologické péči nějak postihnutelné? Jaké následky může neodborná "terapie" způsobit? A jak moc se odlišuje postup odborníka a amatéra? 

12:43-18:13 Čím je způsobena nedostupnost psychologické a psychiatrické péče? Co by měl člověk v rámci vlastní psychohygieny dělat? Co jsou to parafilie a jaké se s nimi pojí mýty? 

18:13-23:54 Jaký je rozdíl mezi parafilií a parafilní poruchou? Kolik parafiliků se ve společnosti nachází? Jsou parafilie dědičné, nebo vrozené? A v jaké chvíli je vhodné obrátit se na odborníka?

23:54-31:35 Jakým způsobem s parafiliky pracuje psycholog? V čem je detence pro určitý typ lidí nutná? Proč se do detenčních zařízeních dostávají lidé, kteří do nich nepatří? Jak náročným prostředím detenční zařízení je? A co v tomto prostředí chybí?