Češi chtěli demokracii a Rus to zkazil. Historik o "strašlivém mýtu" z roku 1968

Video Player is loading.

Aktuální čas 0:00

Duration 27:36

Načteno: 0.48%

Stream Type LIVE

Zbývající čas 27:36

Pořád se díváte?

Zpět

Tým Spotlight

21. 8. 2024 5:20

"Svět je teď bez velkých témat. Až náraz by ukázal, jestli má společnost v sobě skutečnou víru v demokracii," říká k výročí invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 historik Michal Stehlík. Podle něj je naším historickým zvykem jít do konformní pozice. "Neseme si trochu mýtus, že nás vždy někdo větší převálcuje, a když počkáme, tak se to přežene," dodává nejen k období normalizace.

"My jsme chtěli téměř demokracii a Rus nám to celé zkazil. Tohle je mýtus, který je strašlivý v tom, že šlo vlastně o spor komunistických stran, který neměl moc jiných řešení," říká Stehlík k období uvolňování a plánů na socialismus s lidskou tváří, které předcházelo vpádu sovětských vojsk na území Československa.

Podle něj, i kdyby nepřišla okupace, mnozí čeští reformisté stejně uvažovali, jak proces vrátit zpátky a zavést cenzuru. "Je to i nové zjištění pro historika - tedy podívat se na jednotlivé osobnosti z hlediska toho, co si myslely a proč to vlastně dělaly," dodává.

Podle Stehlíka máme v národní povaze, že máme "rychlé starty" a rychlé nadšení, které následně brzy opadne. Rok 1968 ale znamenal pro československý národ velké trauma, které znovu vyvřelo v roce 1989 a ruskou agresí na Ukrajině si ho připomínáme i dnes. "Jakmile tady máme za krkem invazi z Východu, tak si to okamžitě přepneme do naší historické paměti," popisuje historik, podle kterého patří vpád sovětských vojsk mezi nejsilnější momenty naší historie ve 20. století hned vedle mnichovské dohody.

V rozhovoru se Světlanou Witowskou Stehlík popisuje i to, jak mylně dnes považujeme Alexandra Dubčeka za "hrdinu" pražského jara, ale i to, jak očekávatelný byl pro tehdejší politiky zásah z Moskvy. "Těch výhrůžek bylo tolik, přesto někteří z nich byli v šoku. Jiní ale věděli, kam jsme to 'dopracovali'. Bylo to hodně viditelné zejména od července, kdy se rozešly delegace Čechoslováků a Moskvy z Černé nad Tisou a každá z nich si myslela něco jiného," připomíná historik.

Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?

00:08-07:26 Co je největší mýtus o srpnu 1968, který se ani po 56 letech nepodařilo vyvrátit? Kolik lidí skutečně přijalo myšlenku, že nám vojska Varšavské smlouvy přišla "na pomoc"? A jak velké trauma to ve společnosti zanechalo?

07:26-09:06 Jak odolná je dnes česká společnost a hlavně mladá generace? Zvládla by se v dnešní době postavit takovému zlu?

09:06-18:39 Jak tuhá normalizace "zadupala" myšlenky pražského jara a co v lidech tehdy zůstalo? Je "socialismus s lidskou tváří" protimluv? Byl Alexander Dubček kladná, nebo záporná postava našich dějin?

18:39-22:13 Mělo Československo vůbec nějakou šanci na jiný vývoj, než který nastal po pražském jaru? Kudy by se Československo ubíralo nebýt okupace? Mohlo se vůbec bránit?

22:13-24:57 Jak aktuální je téma okupace Československa z roku 68 dnes, kdy Rusko už přes dva roky okupuje Ukrajinu? Měla by společnost zpozornět? Jak bychom události z dob okupace sovětskými vojsky a dobu normalizace měli připomínat dětem ve školách?

24:57-27:28 Jak velké emoce stále ještě vzbuzuje v Češích a Slovácích okupace z roku 1968? A zvládneme na ni někdy nahlížet bez emocí?

Petr Jedzokpřed 8 měsíci

Jsem jediný, komu vadí, že tedy nedělají svou práci? Proč ten rozhovor nepřepíší? Nemám čas poslouchat 27 minut něco, co jsem schopný přečíst za 5 minut. Tam možnost poslechnout si je fajn, ale ta nemožnost přečíst si mě vytáčí.

Vladimír Novákpřed 8 měsíci

Pan Stehlík je sice historik, ale je to názor jednoho člověka. Jsou to úvahy kdyby coby. Já nezapomenu jak si nás zavolal r. 1974 ředitel SPŠS v Jičíně a řekl mi, že mne nedoporučili ke studiu na VŠST v Liberci z kádrových důvodů a spolužákovi z prospěchových. Otci trvalo přes měsíc, než zjistil, že důvodem bylo, podepsaný nesouhlas se vstupem vojsk r.1968. Otec se domníval, že šlo o mstu personálního náměstka. Podobně jako když ho r.1956 poslali ze Spořitelny do výroby. Souhlasil s https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD 1982 jsem měl problémy v práci a závodní lékař mi řekl, že jestli chci tak mi podepíše výpověď ze zdravotních důvodů(svobodní měli výpovědní lhůtu 9 měsíců). Na jeho dotaz co mne se.e, práce, lidi nebo peníze mi řekl, ať si to rozmyslím, že lidi jsou všude. „Kdo chceš hýbat světem, hni sám sebou.“ — Sofoklés -496 - -406 př. n. l. -- Nikdo nemá právo okupovat cizí území pod jakoukoliv záminkou. https://www.zbraneproukrajinu.cz/

Petr Horapřed 8 měsíci

Pan Stehlík se dost mýlí ohledně toho, proč nás nebaví sledovat pořád filmy s rokem 1968. Nemá to nic společného s tím, že to připomíná selhání českého národa. Je to jen o tom, že nás právě nebaví sledovat něco, o čem víme, že špatně skončí. Je to stejné s Romeem a Julií a nebo Troyou. Rok 1968 nechápou jen hlupáci. Ti stejní, kteří nechápou třicetiletou válku. Jen blázen si myslí, že lidé se dřív chovali jinak než dnes. Lidé jsou pořád stejní. Dnes už každý přemýšlející člověk ví, že Pražské jaro nemohlo jinak skončit. Tehdy ale byla ta naivita lidí, hlavně českých komunistů, neuvěřitelná. Naopak Rusové situaci dost chápali a prostě udělali to, co museli. Jinak by celý východní blok už tehdy dopadl stejně jako za 20 let. Tam pak to byl Gorbačov, kdo byl neskutečně naivní, zatímco naši komunisté dobře chápali, že tudy cesta nevede.