Nikdy jsem to nedělal kvůli tomu, že bych se chtěl umět prát, vnitřně jsem hledal něco víc, líčí Luboš Pokorný. V Česku vede školu Budžinkan, kde se jeho žáci učí techniky nindžucu. Sám stále jezdí do Japonska za svým mistrem. Je mým druhým otcem, říká Pokorný, který se bojovému umění začal věnovat už před revolucí. Ve filmech z Hollywoodu jsou podle něj vidět jen šílené skoky a nesmyslné techniky, které mají s uměním nindžů jen málo společného. Z Japonska si domů vozí zbraně, brnění a další artefakty. Je to finančně náročné, jednou chci ale otevřít muzeum, plánuje Pokorný.