Normalizace mi dala hodně zabrat, nebyla jsem jenom disident, pohybovala jsem se mezi běžnými lidmi, byla jsem uklízečka dvanáct let v Tylově divadle, nedá se říct, že ten život těch lidí byl úplně šedivý, banální a nudný, prožívali své vztahy, rodičovstí a dětství, měli radost z hokeje, prožívali písničky, které mají rádi dodnes, zpětně těch dvacet let hodit někam do nějaké černé jámy není k těm lidem, kteří těch dvacet let nějak prožili, to mi nepřijde korektní, takhle to zjednodušeně vnímat, to nebyl koncentrák ta republika, říká Lenka Procházková a dodává, že ÚSTR se někdy chová jako na dobytém území. Její nominace do Rady ÚSTR ji prý překvapila.