Daniela Drtinová: Vyhlíží už Karel Šíp, který v červnu oslavil sedmdesátiny, svého následníka Všechnopárty, anebo se na žádný odchod ještě nechystá? Jaká dřina je improvizace a je pravda, že píše texty promluv Karlovi Gottovi? Hostem DVTV je moderátor, scenárista, písňový textař a baskytarista Karel Šíp. Vítejte.

Karel Šíp: Dobrý den.

Daniela Drtinová: Zahrajete si ještě někdy na basovou kytaru?

Karel Šíp: Ano. Tajně, doma, sám. Mám nástroj i malinkou aparaturu a opravdu, když jsem doma sám, aby to nikdo neslyšel, tak si zahraju, pustím si třeba z internetu něco, co jsem kdysi měl rád a zahraju si třeba, já nevím, s Beatles nebo Creedence Clearwater a tak. Takže tajně, potichu.

Daniela Drtinová: Tajně. Tak vždycky čekáte, až odejdou všichni.

Karel Šíp: Těch chvil je hodně, kluk jde do školy, manželka do práce, takže mám možnost.

Daniela Drtinová: Můžete vyhrávat, jak se vám zlíbí.

Karel Šíp: Ano. Ano.

Daniela Drtinová: Takže jste na muzikantskou dráhu nezanevřel.

Karel Šíp: Nezanevřel. Nezanevřel. Ale tak jako ukončil jsem ji, řekl bych, v pravej čas, v tý chvíli jsem zanevřel, když jsem to ukončil. To jsem byl takovej jako rozčarovanej, protože jsem si to celý představoval jinak, ale teďka už samozřejmě jenom mám hezký vzpomínky z tý doby a oživuju si je třeba tím, že si občas zabrnkám.

Daniela Drtinová: Já to malinko připomenu. V roce 71 jste založil skupinu Faraon a za 2 roky z ní právě odešel zpěvák Jiří Schelinger k Františku Ringovi Čechovi a vy jste se potom vydal na dráhu televizní zábavy. Takže v té době vás to zasáhlo?

Karel Šíp: V tý době ano. Říkám, mě to samozřejmě mrzelo, protože když je člověk mladej, tak spřádá plány a tak si to všechno idealizuje, i když potom později jsem to celý vyhodnotil, že jsem toho Jirku i pochopil. Prostě tam měl větší perspektivu, protože ten Ringo v tý době s tou kapelou byla, to byla opravdu první liga. Ta naše kapela zdaleka první liga nebyla. My jsme začínali jako amatéři a vlastně víceméně náhodou nebo jistým nedopatřením jsme natočili desku a tak. Ale to byly takový, Ringo byl první liga a ten Jirka potřeboval živit rodinu, a proto to udělal.

Daniela Drtinová: U muziky jste potom vlastně zůstal hlavně tedy psaním písňových textů, kolem 500 jste jich napsal.

Karel Šíp: Ano.

Daniela Drtinová: Zakladatel dětské onkologie profesor Koutecký říká, že život je sledem neustálých izolací. Stále nás něco nebo někdo opouští nebo my někoho nebo něco opouštíme. V souvislosti s tímto mě napadlo, když jsem se připravovala, jak tedy vy obecně během toho svého života vlastně zpracováváte tyto situace nebo tato témata? Jestli lehce anebo jestli se ve vás ty věci nějakým způsobem koušou?

Karel Šíp: Mluvíme o době, kdy tedy já jsem ukončil po odchodu Jirky Schelingera jako tu svoji muzikantskou, ani nechci říkat kariéru. Já bych musel jako na vysvětlenou k tomu trošku říct, že já jsem vlastně hrál na ten nástroj, na tu baskytaru a založil jsem kapelu jenom proto, že jsem vlastně chtěl psát texty a já neměl pro koho. To byla moje hlavní ctižádost, psát texty, takže mít svoji kapelu. Na vojně jsem měl amatérskej vojenskej bigbít, takže nějakou jistou zručnost jsem získal, zdaleka jsem nebyl nějakej moc dobrej baskytarista, ale bavilo mě prostě napsat text, s kapelou to nacvičit a za 4 dni to hrát. My jsme byli víceméně taneční kapela, my jsme hráli po pražskejch kavárnách. Takže tenhle ten rytmus a hlavně ta možnost toho psaní, to mě bavilo, takže a to mně zůstalo vlastně dodneška.

Daniela Drtinová: Ta moje otázka ve vás evidentně nezarezonovala, to znamená, že vlastně téma opouštění, téma izolací od té doby skončilo. Není to téma, které musíte nějakým způsobem speciálně zpracovat?

Karel Šíp: Ne. Ne. Ne. Vůbec ne. Vůbec ne.

Daniela Drtinová: To je vidět. Otázka se nechytla. Mě totiž napadlo, že kdyby se ve vás třeba Faraon tenkrát nekousnul v tom mladém věku, tak by třeba televizní zábava skutečně přišla o významného baviče. Všechno zlé je k něčemu dobré.

Karel Šíp: To si tak úplně nemyslím, protože to vlastně, co dělám dneska, tak nejspíš nějakým způsobem ve mně zahnízdilo už tenkrát. Přece jenom jako nějakej skrytej exhibicionismus tam prostě musel bejt. No tak hrajete na baskytaru, ale jste na jevišti. Mezi těma písničkama musíte taky něco říkat. Časem jsme měli i komponovaný program, jako ne jenom k tanci, ale pro diváky v malém divadle. A tam už jsme vedli s Jardou Uhlířem první dialogy, čili… A strašně mě to bavilo. No a to byl takovej odrazovej ten, že to, že jsem nechal hraní, mě vlastně ani tak moc nezasáhlo, protože po určité době přišla nabídka, od které se odvinulo vlastně postupně a pomaloučku všechno to, co dělám dneska.

Daniela Drtinová: Tak kreativita se zkrátka vinula jiným směrem.

Karel Šíp: Ano.

Daniela Drtinová: Jste solitér v tvorbě?

Karel Šíp: Myslíte v tvorbě jaké?

Daniela Drtinová: Teď já vím, že k televizní tvorbě samozřejmě potřebujete diváky a spolupracovníky, nicméně texty, scénáře si člověk píše sám, pak je interpret může maximálně zkazit nebo třeba i vy sám jako svoje texty můžete jako moderátor zkazit, ale při té tvorbě, když si je píšete, tak vás nikdo neobtěžuje, nikdo vás neruší a nedělá problémy.

Karel Šíp: Samozřejmě. Tak jako když píše člověk text, tak to je jasně, to je nutná samota, to si prostě nasadíte…

Daniela Drtinová: Vyhovuje vám to takto?

Karel Šíp: Vyhovuje mně to, ano. Dokonce mě to baví. Víte, já to beru spíš jako to textování, dělám to už dneska minimálně, jenom když mě kamarád nějakej požádá, dejme tomu, Petr Janda dělá novou desku s Olympicem, tak jako, a vždycky to je o prázdninách, kdy já mám poměrně dost času, já to beru jako luštění křížovek. To prostě dosazujete k daný předem melodii vlastně slovíčka a třeba i příběh a čekáte, že vám vyjde ta tajenka. Je to věc, která mě opravdu nesmírně baví. Možná i proto, že toho nemám tolik, že si s tím vlastně sám sobě dělám radost a taky to potřebuje hodně času, protože ten nápad se nedostaví hned. Proto říkám o prázdninách, kdy já mám opravdu jinak profesně volno, to dělám nejčastěji, protože to třeba tejden jenom tak jako jsem třeba někde u moře a rodina si užívá, to, a já sluchátka, přemejšlím prostě o nějakým sloganu, jak ten text udělat a tak dále.

Daniela Drtinová: Takže tuhle část kreativity si odžijete v samotě a potom začne se ve vás chvět nějaká jakoby potřeba jiné dynamiky s tím, že potřebujete jít potom před diváky?

Karel Šíp: Ne. Já nic takovýho neprožívám. Taky když si vezmete, jak dlouho se v tomto oboru pohybuju…

Daniela Drtinová: Chvění už se nekoná.

Karel Šíp: Ne. Chvění, chvění se nekoná. A já dokonce ani žádnou trémou netrpím. A to musím říct, že jsem trpíval, jako když jsem byl mladší, tak jako skoro až nechápu, že jsem třeba takovej pocit z tý trémy, že jsem nějak jako dokázal překonat, ale dneska už ničím takovým netrpím. Můžu říct, že jsem svým způsobem profesionál a beru to tak jako, že ty texty, to je takový moje luštění křížovek a odreagování se a pak profese je úplně něco jinýho a přistupuju k tomu, snažím se jako profesionál.

Daniela Drtinová: Pak se zkrátka zvednete a jdete před diváky bez nějakého významnějšího chvění.

Karel Šíp: Ano. To je pravda.

Daniela Drtinová: Přemýšlíte tedy už o nástupci do Všechnopárty?

Karel Šíp: Myslíte o mém nástupci? No, o tom, o tom teda, musím říct, nepřemýšlím, protože víte, talk show je takovej tvar, to může dělat každej, kdo s tím nápadem přijde, když mu někdo ten nápad jaksi přijme. Tak já jsem ve chvíli, kdy jsem byl osloven, abych takovejto, jak se v televizi říká, formát dělal, tak jsem si vymyslel všechno. Vymyslel jsem si název, vymyslel jsem si to schéma. Já jsem nic nekopíroval. Já třeba nejsem angličtinář, já neznám ty zahraniční slavný talk show. Já jsem si tak jako říkal, tak 3 hosti je akorát na ten čas, no a tak jsem si to tak jako piplal. To znamená, já si myslím, že když skončím já, skončí i ten pořad. Ale jenom s tím názvem a tak dále. Ale přijde jistě mnoho mladých a už teď je mnoho mladých, ambiciózních, který si vymyslej svoji talk show a budou ji provozovat se svým názvem a tak dále.

Daniela Drtinová: Takže není nikdo, koho byste si představoval jako svého nástupce? Ten formát je svázaný zkrátka s vaším jménem?

Karel Šíp: Řekl bych, že ano.

Daniela Drtinová: Mě totiž napadl třeba Leoš Mareš, který teď je ve stádiu možná zásnub s Českou televizí, to už nevypadá jen na námluvy. Takže jestli třeba byste si, no asi nedovedl, protože vy jste říkal, že zkrátka ten pořad, ten formát je svázán s vámi.

Karel Šíp: Ať si chlapec vymyslí cokoliv.

Daniela Drtinová: Vymyslí svoje.

Karel Šíp: Vždyť on už taky několikrát si to vymejšlel, je mladej, ambiciózní, dravej, to je v naprostým pořádku a Leoš si určitě něco vymyslí a když to bude úspěšný, a já bych mu to opravdu přál, no tak jako proč ne. Ale že bych ho posadil do svého křesla v divadle, to si neumím představit.

Daniela Drtinová: Jaká dřina je improvizace?

Karel Šíp: Improvizace je taková samozřejmě jaksi zvláštní disciplína a musím říct, že když já jsem byl jaksi o mnoho mladší a už jsem tak jako byl tvůrčí a dělal jsem různý scénky a s Jardou Uhlířem a tak, tak jsem si neuměl představit, že bych někdy vůbec provozoval něco, čemu se říká improvizace. Ale prostě ten život vás tak jako posouvá, že vlastně přišla nabídka, já jsem někdy v devadesátejch letech, ve chvíli, kdy jsme se s Jardou Uhlířem jako dvojice rozešli, v dobrým jsme se rozešli, tak jsem byl najednou sólista a přišla nabídka, abych dělal sám nějakej pořad a tím to, ani ještě tenkrát se nepoužívalo slovo talk show, prostě pořad, zábavnej pořad, kterej tenkrát jsem si vymyslel styl jako zvát hosty na principu zvěrokruhu, prostě lvy jsem zval najednou a blížence a tak dále. A to byla moje první talk show, i když se tomu tak tenkrát neříkalo. A tam už samozřejmě jsem musel improvizovat, protože nevíte dopředu, co vám kdo řekne a musíte na to reagovat. Ale když píšete scénku, to má pevnej základ, tam nemůžete měnit nic. Od začátku až dokonce. Naučit se to zpaměti, nazkoušet to a jít.

Daniela Drtinová: Mimochodem když jste si tedy zval astrologická znamení, vysledoval jste skutečně mezi těmi jednotlivými skupinami nějaké podobnosti, třeba ve stylu humoru nebo právě v přístupu k improvizaci, v tom vyzařovali. Všímal jste si toho nebo ne?

Karel Šíp: Já musím říct, že já jsem ve chvíli, kdy jsem začal si tento formát připravovat, tak jsem nebyl žádnej vyznavačem prostě tý astrologie, ale tak mě to, protože bylo to…

Daniela Drtinová: Byl to dobrý nápad.

Karel Šíp: Ale bylo toho hodně tenkrát. V novinách a časopisech furt jako byly nějaký týdenní a měsíční a to, tak jsem si řekl, no možná, protože mám rád nějakej systém, nějakej klíč, nechci úplně, aby to bylo jaksi nahodile nebo nechtěl jsem tenkrát v tý době, tak jsem si teprve dodatečně naštudoval jako, abych o těch znameních něco věděl. Takže ty základní, bych řekl, jako rysy, co se tak jako všeobecně uvádí u těch znamení, to jsem vysledoval u těch hostů, ale že by speciálně jsem se zaměřoval, jestli smysl pro humor, některý znamení jsou prostě introverti, některý jsou extroverti, některý jsou příjemnější, vlídnější, někteří jsou prostě zadumanější. To já přesně takový, to bych vám dokázal ještě i dneska říct, čím se který znamení vyznačuje, ale ono to bylo jenom výchozí bod pro ten pořad a pak už se samozřejmě mluvilo o čemkoliv, nikoliv o astrologii.

Daniela Drtinová: Dnes už tedy pracujete víc s tou nahodilostí anebo stále je pro vás důležité mít ten klíč, nějakou strukturu a jakoby pevnost pod nohama?

Karel Šíp: Dlouho jsem ve svém současném pořadu ten klíč uplatňoval, že jsem si vždycky dal pro ten jeden díl nějaký společný téma a hosté byli zváni podle toho, ale to bylo nejrůznější, já nevím, pracovníci, já nevím ve vědě nebo armáda. Já jsem prostě těch témat nebo herecké děti, prostě těch 7 nebo 8 let jsem to takto provozoval. Ale časem jsem zjistil, že si sám tím jenom komplikuju život, že se mi ten výběr zužuje a že přece jenom už by to chtělo, aby jaksi to složení těch hostů bylo pestřejší. Takže takový asi dva tři roky zpátky jsem to opustil a teďka už mám jedinej klíč, tu pestrost. Když tam je zpěvák, tak jsem rád, když tam je třeba i nějakej vědec, jo, nebo lékař nebo herec, herci jsou tam samozřejmě často a tak dále. Takže ta skladba těch tří hostů, mně jde jenom o to, aby to byl, jak se říká každý pes jiná ves.

Daniela Drtinová: Máte nějaký vnitřní nástroj, nějakého pomocníka, když cítíte během té improvizace, že nevychází? Co se vám v tu chvíli děje jakoby psychologicky ve vás a jak s tím pracujete?

Karel Šíp: No je to samozřejmě složitá chvíle, protože pro tento pořad je zapotřebí mít takzvaně šťastnou ruku. Prostě já, 80 % jaksi mých hostů já předem vůbec neznám, nikdy jsem se s nima nepotkal. To je minimum těch, který znám z této branže, nějaký zpěváci, muzikanti a tak dále, ale jinak je to pro mě samozřejmě velká neznámá a jaksi nemáte vždycky šťastnou ruku v tom, že přijde člověk, kterej je, dejme tomu, nějak empatickej nebo kterej je hovornej a samozřejmě několikrát, dokonce bych řekl mockrát, se mi stalo, že prostě jsem měl hosta, kterej byl nemluvnej. A to pak je těžká chvilka, ale nemůžete po dvou otázkách říct, tak já děkuju za návštěvu, myslel jsem si, že to bude jinak a pozvu někoho jinýho. Musíte, protože tam je publikum, který na to přijde, zaplatí vstupné, takže já se, pro mě to je samozřejmě složitější, možná to je na mně i někdy vidět, že jaksi to jde těžko, ale co se dá dělat, jsem tam od toho, abych s jakýmkoliv hostem prostě ten rozhovor absolvoval, i když to třeba ve výsledku není třeba zdaleka tak jaksi poutavé, jak by divák čekal.

Daniela Drtinová: Tak někdy je to vtipné. Třeba díl s Miroslavem Krobotem nemluvným. Někdy to zahraje samo o sobě.

Karel Šíp: To ještě je taková ta lepší varianta, ano.

Daniela Drtinová: Vám vadí konfrontační styl moderování. Řekl jste to Instinktu. Ale já jsem viděla i díly některé vaše, kde jste diváky trochu přitlačil. Nemáte to tedy někdy tak, že vám to přijde mírné, ale diváci už to třeba vnímají jako konfrontaci a že vám to napíší? Mně se to stává docela často.

Karel Šíp: No musím říct, že… No tak vy jste dlouho pracovala ve sféře s politikama, to já…

Daniela Drtinová: Ano. Ale mně to třeba přijde mírné a pak přijde smršť. Tak u vás to asi takhle úplně nebude. Ale jestli třeba někdy skutečně se vám to nezdá mírné, ale diváci už reagují tak, že jste třeba přitlačil?

Karel Šíp: Pořád se bavíme o tom, že je to improvizace a já prakticky, to je stoprocentní improvizace. Já vím, kdo tam bude, s kým se potkám, ale já žádný otázky nikdy nemám. Já bych to jednak bez brejlí ani nepřečetl a bylo by to jenom složitý. Takže možná tak jako si připravím předem jenom úvodní otázku pro každýho hosta a pak už jenom poslouchám, co mi kdo říká a reaguju na to. Takže jestli někdy dojde k nějaký situaci, která může, tak ale není to můj záměr, jo. A většinou bych řekl, že se dopustím něčeho takovýho s někým, koho znám, jo. Kdo je můj kamarád a vím, třeba Petr Janda, tak si můžu dovolit s ním mluvit o tom, jestli má ty vlasy nastřelený a kolik jich má nastřelenejch. Může to někomu připadat, ale my jsme opravdu velký kamarádi, čili já vím, že si to v tu chvíli můžu dovolit. Ale vždycky jde v první řadě, protože podtitul našeho pořadu je zábavná talk show, čili vlastně ve výsledku by to vždycky mělo vyznít tak nějak zábavně, nikoliv konfrontačně.

Daniela Drtinová: Takže je to ale čisto čistá improvizace.

Karel Šíp: Ano.

Daniela Drtinová: Jedna moje přítelkyně, moderátorka mi říkala, že píšete promluvy Karlu Gottovi na přebírání cen, Slavíka, na TýTý a podobně. Je to pravda?

Karel Šíp: Víte, píšete, je možná přehnaný. Ale konzultujeme to, protože víte, Karel je profesionál, Karel je prostě zpěvák a on často ví, že se od něj čeká, třeba když jsou Slavíci, něco víc než jenom poděkovat rodině a podkovat producentům a firmě. Prostě od něj se vždycky čeká něco víc. A Karel mimochodem má strašně rád humor a strašně rád jaksi, to byste možná od něj nečekala, strašně rád má smích. Jako když jako pobaví, prostě má vtip. Takže několikrát se opravdu stalo, že mně zavolal a říkal, hele, teďka ty Slavíci, já už jsem tam říkal skoro všecko, mám takovej nápad, že bych řekl něco takovýho a teďka to probíráme a dáváme tomu, aby to nebylo dlouhý, aby to prostě mělo hlavu a patu, aby to šlo do nějaké pointy. To jo, ale to se nedá říct, že bych psal projevy, jako někdo píše třeba prezidentu.

Daniela Drtinová: Ale Karel Gott je dobrý interpret nebo interpret zčásti toho, čeho se domluvíte. On texty nekazí, je i dobrý, herecky zdatný.

Karel Šíp: Ano. Výbornej. My se známe samozřejmě mnoho let, tak tu zkušenost s jeho smyslem pro humor jsem xkrát zažil. Scénky, ve kterejch jsme společně hráli a tak dále. Čili protože k sobě máme takhle blízko, tak proto mě možná, když si není úplně jistej, že by, že by to bylo jaksi dostatečně krátký a úderný, tak mně volá, probíráme to jako kamarádi.

Daniela Drtinová: Sledujete pak ten přenos s obavou, zabere to, nezabere, bude to vtipné, nebude?

Karel Šíp: No tak jako s obavou, samozřejmě to sleduju a...

Daniela Drtinová: Taky toho hodně moderujete.

Karel Šíp: Prosím?

Daniela Drtinová: Taky toho hodně moderujete, tam kde potom Karel Gott vystupuje.

Karel Šíp: Ano. Ano. Ano. Takže jako podívám se samozřejmě a tak jako mám radost, když to vyjde, ale spíš to beru, že ta moje jaksi participace je víceméně anonymní a nijak s tím nechodím na veřejnost, že tenhle fór jsem Karlovi, to vůbec ne.

Daniela Drtinová: Za rok natočíte 42 dílů Všechnopárty. Kolik takových dvaačtyřicítek byste chtěl ještě natočit?

Karel Šíp: Já tak jako neplánuju nějak jako. Já jsem rád, jestli prostě ten pořad běží. Nedávno mě svým způsobem zaskočilo, když mi řekli, hele, my už máme desátý výročí. Já si nevedu žádný statistiky, takže jsme mírně oslavili jaksi 10 let. To, že je nějakejch 42, tak to se prvně dovídám od vás. Já to opravdu nepočítám.

Daniela Drtinová: Doufám, že mám dobré počty.

Karel Šíp: No. To já nepočítám. A tak jako nemám žádnej plán. Víte, sama možná víte moc dobře, že člověk sám, kterej dělá nějakej pořad, tyhlety věci nemusí plánovat, že to určuje někdo jinej. Určuje to především třeba u pořadu, kterej já provozuju, divák. Ten vám dá dostatečně najevo, že už byste měl skončit, přestane sledovat v takovém počtu, jako zaplať pánbůh sleduje doteďka a to už bude… A já jsem vnímavej, já to velmi rychle pochopím, a když mně takhle diváci dají najevo, že už je to moc nebaví, tak sám skončím.

Daniela Drtinová: Žádné takové signály se zatím v éteru neobjevují. Nic takového Karel Šíp nezachycuje.

Karel Šíp: Já vám nebudu klepat do stolu, ale musím říct, že v tuto chvíli zaplať pánbůh ten okruh diváků máme stabilní a to jsem velmi rád.

Daniela Drtinová: Karel Šíp byl hostem DVTV. Děkuji, že jste přijal naše pozvání. Na shledanou.

Karel Šíp: Děkuju za pozvání. Na shledanou.