Martin VESELOVSKÝ: Bývalý velvyslanec ve Spojených státech amerických a v Rusku Petr Kolář. Dobrý den.

Petr KOLÁŘ: Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ: Do Česka dorazila pětice mužů, kteří zmizeli v létě v Libanonu, z Česka odletěli tři muži, dva obchodníci s drogami a Libanonec Alí Fajád, obchodník se zbraněmi, který je kromě jiného obviněný ze spolupráce s teroristy a který byl od jara 2014 v českém vězení. Tak to, co jsem popsal, je to česká prohra?

Petr KOLÁŘ: Já bych neřekl, že jenom česká, je to prohra civilizovaného světa. My říkáme, že s teroristy se nevyjednává, neobchoduje, a tady jsme to udělali, dokonce jsme to ještě připustili, že jsme to udělali.

Martin VESELOVSKÝ: A ono se opravdu s teroristy nevyjednává? Já vím, že to je, že to politici říkají, ale to se prostě opravdu nedělá?

Petr KOLÁŘ: No, já právě proto říkám, my jsme to ještě připustili. My jsme to ..., tak nedělá, občas se to dělá, nemá se to dělat, protože to samozřejmě dává těm, kdo jsou na druhé straně barikády naši nepřátelé, ti, kteří s terorismem pracují proti nám, tak jim to dodává pocit, že mohou vítězit a mohou s námi obchodovat a mohou nás vydírat a mohou nás vydírat efektivně a že se to vyplatí. Takže když se taková věc už stane, tak se to nesmí stát tak, abychom to i připustili veřejně.

Martin VESELOVSKÝ: To znamená, že ještě se o tom budeme bavit dál, jaksi o tom vážení na miskách vah jako mezi osudem českých občanů a tak dále, ale to znamená, že ještě ke všemu byli čeští politici indiskrétní, protože prostě o tom neměli mluvit podle vašeho názoru?

Petr KOLÁŘ: Tak to, co já vím, je jenom z médií, já nemám žádné jiné informace. Já už jsem tři roky osoba samostatně výdělečně činná. Nepracuju pro stát, tak z toho usuzuji, že jsme byli indiskrétní. My jsme vlastně připustili, že jsme tu výměnu udělali. Proto říkám, když se něco takového stane a stát se to nemá, ale občas se to stává, je tam v tom hodně politiky, obvykle je v tom hodně tlaku veřejnosti, je v tom potřeba některých politiků přece jenom trochu jako vyjít vstříc tomu, té poptávce svých voličů, no, ale když už se to stane, tak se to nesmí připustit. To je jako s nevěrou, prostě když se to stane, tak jak říkal pan Plzák, zatloukat, zatloukat, zatloukat, a když už tedy jste přistižen při té nevěře, no, tak byste se měl snažit, aby se to nestalo věcí veřejnou, aby se partnerka, kterou uvedete do takovéhle situace, necítila ještě trapně, když se její kamarádky ptají, co s tím teď bude dělat.

Martin VESELOVSKÝ: No, pane Koláři, chápu jako, paralela, to je, to je hezké. Na druhou stranu, kdo je ta partnerka? Jsou to Spojené státy americké?

Petr KOLÁŘ: Jsou to Spojené státy americké.

Martin VESELOVSKÝ: Které říkají a bylo to prostě i na tiskové konferenci ministerstva zahraničí, říká to americký velvyslanec v Praze, pan Schapiro, že náš spojenec o tom vůbec nevěděl, že je překvapen a já se ptám na to, jestli považujete za reálné, že o tom Američani opravdu nevěděli, že tahle transakce nastane.

Petr KOLÁŘ: Myslím, že, a to teď opravdu spekuluju. Myslím, že určitá komunikace probíhat musela, ale do jaké míry byla ta komunikace opravdu přesná a taková, že obě strany si navzájem rozuměly, o čem mluví, to nedokážu posoudit. Každopádně to vyjádření americké ambasády je silné, není to tak úplně, jak to v českých médiích je interpretováno, aspoň, co jsem viděl, tam se mluví o tom, že jsou šokováni, slovo „dismade“, to je spíš jako zklamání, že jsou zklamáni, zaskočeni, to je něco, co v našich vzájemných vztazích moc nepamatuju, že by se dělo, že by bylo takové silné prohlášení, ale není to něco, co by nebylo překonatelné. Teď jenom tedy jsem zvědav, jak dlouho to bude trvat a jak to budeme překonávat.

Martin VESELOVSKÝ: Tak ta věc se dá dát do kontextu třeba s tím, že loni Spojené státy americké možná poprvé vydaly člověka, kterého česká justice považovala za podezřelého nebo považuje za podezřelého ze čtyřnásobné vraždy Kevina Dahlgrena. Dá se očekávat v nejbližší budoucnosti, že by na americké straně byla ochota k něčemu podobnému znovu?

Petr KOLÁŘ: Tak v kontextu toho, co se teď odehrálo, bych se vůbec nedivil, kdyby ze strany Ameriky, která udělala v tomto případě bezprecedentní krok, Amerika nevydává své občany obvykle do zahraničí. Byl to výraz opravdové důvěry v náš justiční systém a v civilizovanost této země a v naše, v naše velmi úzké partnerství. Tak by mě nepřekvapilo, kdyby si příště hodně rozmýšleli, jestli něco takového udělají, ale nebuďme dětinští. To je něco, to, co se odehrálo teď, je samozřejmě velká nepříjemnost a neměli bychom nad tím jen tak mávnout rukou. Na druhou stranu, pokud by česko-americké vztahy měly na tomto ztroskotat a pokud by to mělo být něco, co je zboří, tak by ty vztahy opravdu nebyly dost stabilní a dobré a já myslím, ž jsou poměrně dost stabilní, takže tuto nepříjemnost překonáme. Já teď říkám svůj názor.

Martin VESELOVSKÝ: Co nás to bude stát?

Petr KOLÁŘ: To je otázka. Minimálně ta narušená důvěra je něco, co se prostě bude muset napravovat, budou si muset naši politici a diplomati dát hodně práce, ale zase neříkám, že to je nereálné. My jsme, my jsme ...

Martin VESELOVSKÝ: Rozumím.

Petr KOLÁŘ: ... spojenci i na bojištích, prostě to je něco, co se nedá jedním takovýmhle ...

Martin VESELOVSKÝ: Prostě říkáte, že se to dá spravit.

Petr KOLÁŘ: Dá.

Martin VESELOVSKÝ: No, pak je tam ještě jeden pohled na celou věc. Vy říkáte, že to je prohra civilizovaného světa. Na druhou stranu není vyloučeno, že v určitou chvíli český stát a jeho představitelé prostě zvažovali, jestli někde nechat pět českých občanů a já teď vůbec nehodnotím, protože pro to nemám dost informací, jestli tam jeli úmyslně, kvůli čemu, jestli za penězi nebo jestli opravdu byli uneseni a tak dále, ale prostě byli někde a došlo k nějaké nabídce, že prostě budou vráceni zpátky do České republiky. Nemělo by být povinností českého státu nebo jakéhokoliv státu snažit se za jakýchkoliv okolností svým občanům pomoct?

Petr KOLÁŘ: To je imperativ naprosto zásadní samozřejmě pomáhat svým občanům. Na druhou stranu máme zde také nějaké závazky spojenecké a máme také nějaký, řekněme, principiální imperativ, to znamená, vyjdete-li vstříc vyděrači, vzbuzujete u něj pocit, že jeho chování je efektivní a jemu může přirozeným způsobem růst sebevědomí a touha jako to zkoušet víc a dál. My jsme tím, že jsme to udělali, ani ne tak samotným tím aktem, ale tím, že jsme to připustili, vlastně řekli: "Ono, se to vyplácí. Vy nás můžete vydírat a my vám ustoupíme." Takže vysvobodit naše občany, víte, jako vysvobodit naše občany, to je samozřejmě základní úkol pro naši politickou a diplomatickou reprezentaci a pro naše služby, ona je otázka, jak se to dělá a jaký je potom ten vnější dojem z toho, no. Tam ta, tady nejde jenom o tu hořkost těch našich spojenců, jde o to, že vlastně tady skutečně dochází k nějakému vzkazu: "Vy, kteří unášíte lidi, vy, kteří nás terorizujete, vy, kteří obchodujete se zbraněmi a prodáváte je našim nepřátelům, tak máte možnost, jak se z toho dostat, když nás dostanete do kleští, tak my vám ustoupíme."

Martin VESELOVSKÝ: Nechci to posouvat někam jaksi ad absurdum, ale je možné, že tímto krokem se potenciálně zvyšuje nebezpečí občanů České republiky, kteří se pohybují v nějakých citlivých oblastech? Protože může být větší chuť někoho na ně sáhnout, unést je a tak dále?

Petr KOLÁŘ: Logická úvaha. Aspoň já bych to tak chápal. My jsme najednou ukázali, že se to vlastně vyplatí. Že my jsme tedy nejenom laciná kořist, to si netroufnu posuzovat, co se tam opravdu odehrálo, stejně jako vy nevím, jak to vlastně celé proběhlo, ale vlastně tím, že jsme vyhověli požadavku a udělali obchod, tak jsme řekli: "Ano, zkoušejte to dál, čeští občané, až někde budou, tak se vyplatí je unést, protože s nimi můžeme obchodovat."

Martin VESELOVSKÝ: Například server Neovlivní.cz přinesl informace o celkem zásadním rozkolu minimálně v této věci mezi Vojenským obranným zpravodajstvím a civilní rozvědkou. Mezi názorem prostě dvou bezpečnostních služeb na to, jak tuto situaci řešit a tak dále. Tak z těch informací, které máte, jakou roli nebo jak úspěšně jednaly bezpečnostní služby České republiky v té věci?

Petr KOLÁŘ: To si opravdu nedokážu osobovat vůbec náznak práva tohle to posuzovat. Já vážně nevím. Já znám současného ředitele Vojenské rozvědky, sloužil se mnou, když jsem byl velvyslancem ve Spojených státech, to není žádný amatér. Je to člověk velmi kompetentní, takže já to jediné, co k tomu mohu říct, netroufám si, netroufám si posuzovat kvality civilní rozvědky, nevím, co se odehrálo mezi nimi, jaká byla komunikace, jaká byla taktika, co tím sledovali, to bych opravdu spekuloval a nechci tady vytvářet nějakou virtuální realitu.

Martin VESELOVSKÝ: Pane Koláři, díky za rozhovor.

Petr KOLÁŘ: Já vám také děkuji.

Martin VESELOVSKÝ: Na shledanou.

Petr KOLÁŘ: Na shledanou.